|
Jednou za čas jsou media plná čtyřnohých zabijáků. Vždy, když pes napadne člověka. Vždy, přestože psi v ČR zabijí za rok méně lidí, než lidé na silnicích za jediný den. Bojová plemena. Psí zabijáci. Pokousaný důchodce, potrhané dítě. Dramatická reportáž komerční televize, ve které se dozvíme, jak jsou všichni obyvatelé obce či města zdrceni. Jak je to ale ve skutečnosti? Jaká je pravda o tzv. "bojových plemenech"? Například v Německu psi usmrtili již 52 lidí. Ten počet mrtvých v Německu je však za 34 let. Ale i tak, jakou roli v těchto usmrceních hrála tzv. "bojová plemena"? Předně, bojová plemena neexistují. Existují pouze nebezpeční nebo agresivní psi, napříč všemi plemeny. Bojová plemena je mýtus, vymyšlený novináři a občas před volbami vytažený na světlo některými poslanci, kteří si chtějí získat popularitu u nepejskařů nebo u majitelů malých psích plemen. Přesto jsou snahy plemena, která jsou označována jako bojová, zakázat, či jejich chov regulovat. Jejich majitelé by prý měli dělat psychotesty a prokazovat, zda dané plemeno zvládají. Protože ti velcí psi jsou prý nebezpeční lidem a ostatním psům. Jen si všiměte, jak jsou první fotografie u tohoto blogu působivé.. Občas v Indii tygr zabije a sežere člověka. Měla by tedy vyhubit indická vláda všechny tygry a zakázat je? Občas v Africe lev sežere Masaje. Měli by se tedy lvi vyhubit? Měl bych jako majitel SUV dělat psychotesty, protože ostatní osobní auta jsou menší a tedy při kolizi s SUV má jejich řidič menší šanci? Měl by se provoz SUV regulovat? Co na tom, že si většina lidí pořídila SUV proto, že se bojí agresivity lidí v těch menších autech a chtějí mít teoretickou šanci jejich agresivitu přežít. Za poslední roky v ultralehkých a lehkých letadlech v ČR zahynulo několikanásobně více lidí, než kolik jich bylo zabito psem. V těchto letadlech zahynulo 26 lidí. Nikdo nepřemýšlí o jejich zákazu, o zákazu chovu některých plemen psů ano. Měnit (navíc nesmyslně a neúčelně) legislativu „jen" kvůli jednomu mrtvému ročně je nesmysl a aktivity toto požadující jsou pouhý populismus. Stávající legislativa je navíc dostatečná.
Fakta o napadení člověka psem v ČR:
První číslo je počet psem usmrcených lidí, druhé (za lomítkem) počet těžce zraněných:
1998 1/0
1999 1/1
2000 0/3
2001 0/3
2002 1/6
2003 3/10
2004 1/7 Za 7 let po útoku psa zahynulo v ČR 7 lidí. Paradoxem ale je, že většinou po útoku tzv. „nebojového" psa. Například německého ovčáka, zpopularizovaného kdysi socialistické české veřejnosti fotografiemi pohraničníků střežících náš socialistický mír. To, že německý ovčák útočí a zabíjí častěji než pitbul pronásledovatelé pitbulů, stafordů či rotwailerů cudně přehlížejí a píší nesmysly o nulové hranici těchto psů mezi hrou a útokem. Abychom pochopili staforda, musíme poznat původní plemena, z nichž byl vyšlechtěn - buldoka a teriéra.  Původní anglický buldok vyšlechtěný počátkem 19. století byl smělý, nebojácný pes silného a svalnatého těla s mohutným svalstvem a silnými čelistmi. Byl vyšlechtěn, aby kousal po buldočím způsobu: aby zastavil býka a zůstal pevně zakousnut do jeho mulce. Všechny vlastnosti tohoto buldoka nacházíme u psů, jejichž tělesná stavba se podobá stavbě dnešního amerického staforda. Druhým zakladatelem plemene byl bílý anglický teriér. Toto křížení dalo AST sílu, rychlost, houževnatost a nebojácnost. Nikoli však automatickou zabijáckost. AST neútočí, pokud není sám napaden, nebo pokud není napaden jeho pán. Je to vysoce inteligentní plemeno, které velmi dobře dokáže rozeznat stupeň nebezpečí a adekvátně podle něj reagovat. Snese i tvrdší zacházení od neznalých dětí, které přirozeně, stejně jako dospělého člověka miluje. Staford a pitbul je mnohými nenáviděn a zatracován proto, že velmi často v souboji s jiným plemenem, pokud je k němu druhým psem vyprovokován, vítězí. Tito lidé však přehlížejí, že jeho přirozeností není automatický útok, ale radikální obrana. Hájí pána, smečku, dům. Brání, ale neútočí. Že za skoro dvěstě let člověk vyšlechtil a vychoval jedno z neinteligentnějších plemen.Staforda a pitbula by si pochopitelně neměli pořizovat lidé, kteří o tomtom plemeni nic neví. Jenže to většinou platí pro majitele jiných plemen, většina stafordářů totiž své psy velmi dobře zná a zvládá. Staford miluje lidi a zejména děti a neútočí. Kdo nevěří, může si o povahových vlastnostech zjistit pravdu z oficielních pramenů a nepodléhat fámám, šířeným v mediích a mnohdy i na blozích.  Pitbul či staford je člověku nebezpečný jedinou věcí - svojí láskou. Když vám rozeběhnutý 35 kilový staf skočí do náruče, logicky to s vámi zamává. Když jsem si pořídil amstafa a říkal, že na mazlení, lidi kolem si mysleli, že jsem blázen. Lidi, kteří toto plemeno vůbec neznali. Pouštěl jsem našeho Nera mezi lidi, děti (se souhlasem rodičů) a psy. Hrál si, mazlil se, olizoval, nechal se drbat. Pak jsme se přestěhovali do pražského Karlína. Spousta psů vesměs „pouliční směs". Drtivá většina bez vodítka a náhubku. Náš stafík s náhubkem a na vodítku. Plno psů k němu na volno přiběhlo a já se marně dožadoval u jejich majitelů, aby si psa odvolali (nikdo z nich to neuměl) a příště měli psa na vodítku. Když za půl roku našeho stafa napadlo a kouslo celkem 5 „nebojových psů", pořídil jsem stopovací vodítko, aby měl ten náš mazel větší manévrovací prostor k obraně. Pak jsme potkali boxera, který našeho stafíka již dvakrát napadl. Majitel nereagoval na mojí žádost aby si svého psa přivolal a dal na vodítko. Ve chvíli, kdy boxer zaútočil, jsem našemu stafíkovi strhl košík a povolil stopovací vodítko. Útok skončil bolestným kňučením boxera a jeho úprkem k páníčkovi, který na mne chtěl volat městskou policii, protože jsem tomu našemu obranáři schválně sundal košík a povolil vodítko a dal mu tak možnost bránit se. Podobná situace se ještě párkrát opakovala a najednou začali majitelé ostatních psů vodítka a košíky používat. Aspoň ve chvíli, kdy jsme se objevili v dohledu. Většina rvaček mezi psy, rvaček, kdy jeden z psů je pitbul či staford a druhý pes je nebojové plemeno končí prohrou tohoto plemene. To je fakt. Druhý fakt ale je, že spoustu těch rvaček zahajuje a provokuje „nebojové plemeno" a vinu nese jeho majitel. Většina napadení člověka psem má tyto příčiny: -
Pes je psychopat. Jak v lidské, tak psí populaci, se vyskytují psychopati, tedy jedinci, kteří napadají svoje okolí, aniž by k tomu museli mít nějaký zásadní důvod. Tak to prostě je a nic s tím nenaděláme. Ostatně, plno psychopatů denně potkáte za volantem jejich aut na silnici, nebo je vidíte třeba v anonymní diskusi pod blogem. -
Majitel psa je pitomec. Majitelé, kteří buď ze zlé vůle nebo z obyčejné hlouposti psa úmyslně podporují v agresivním chování, nebo je prostě nezvládají. Ani zde zákon nepomůže, protože tito lidé ho budou ignorovat. Stejně jako ignorují bodový systém, po jehož zavedení mrtvých neubylo. -
Napadený je pitomec. Kolikrát vidím, jak se pes krčí u nohou svého pána, když se k němu valí důchodkyně, která vidí daného psa poprvé v životě a chce ho „pomuckat". Nebo maminka, tlačící vlastní dítě (které má hlavu ve stejné výšce jako pes) se slovy „hele Pepíčku, pejsek, pohlaď si ho..." a pěstuje v dítěti pocit, že pes je vlastně větší a pohyblivá plyšová hračka. Nebo lidi, kteří chtějí pohladit cizího psa, který u dveří obchodu hlídá tašku... Nebo když majitel psa, který je na volno, hází svému psu hračku a v dosahu jsou jiní psi, také na volno a pak se diví, že se strhne rvačka. Pes je zvíře a nijak nedokáže rozpoznat, že hračka není jeho. Kolik lidí zná "mluvu" psa (mimiku), kolik pejskařů zvláda skutečně svého psa (respektování povelů pána bez prodlev a řvaní)? Řekl bych tak maximálně 5%. Nejčastěji slyším "povel" fuj, nebo "pocem". Nebo když se potkají dva psi, jeden má odpovědného páníčka a je na vodítku, druhý má ignoranta a poskakuje kolem toho co je na vodítku a čtěká na něj. Na toho, co je vystresován omezením pohybu. Co myslíte že se stane a kdo za to může? Ale o tom příště.
Když potkáte na ulici pěknou holku, kterou neznáte, jdete ji taky poplácat? Jistěže ne. A nejen proto, že byste dostali facku. Prostě víte, že se to nedělá. Člověk vám dá facku. Pes neumí fackovat, tak kousne. Co se týče plemen a statistiky napadení člověka psem podle plemene psa, v ČR suverénně vedou jezevčíci, pak kříženci malého a středního vzrůstu, němečtí ovčáci, střední pudlové a až na konci je americký stafordšírský teriér. Fakta - statistika útoků psa podle plemen v Německu za období 1968 - 2002. Útoků, které člověk nepřežil za období 34 let: 
Německý ovčák: 26
Rottwailer: 7
Německá doga: 5
kříženci: 4
Pitbull, AST...* 3
Dobrman: 1
Chrt 1
Huski 1
Ohař, lovečtí psi 1
Boxer: 1
Labrador: 1
Bernardýn: 1
*) zde jsou zahrnuta tato plemena: Americký stafordšírský teriér, Bandog, Bordeauxská doga, Bulmastif, Bulterier, Argentinská Doga, Brazilská Fila, Mastif, Španělský Mastin, Pitbull, Rhodéský Ridgeback, Stafordšírský Bulterier, Tosa Inu. Vzpomínáte na nedávnou hysterii po usmrcení 21letého člověka stafordem? Šlo o Turka, žijícího v turecké komunitě. Zmíněný pes byl v této komunitě znám jako agresivní, byl cvičen na útok, byl soustavně bit a týrán i svým posledním majitelem, který byl v pořadí dvacátým majitelem tohoto psa. Týrané a k agresivitě cvičené zvíře se bránilo a zabilo. A „pravda" se narodila a spustila další hysterii o „bojových" plemenech. Když někde pokouše pes dítě a TV dělá reportáž o případu, tak jsou všichni v okolí zdrceni. Pak vám televize promítne hlavu staforda nebo pitbula s vyceněnými tesáky a dole je poznámka „archivní záběr". Poznámka, kterou vetšina přehlédne. I skutečnost, že neútočil staford, ale německý ovčák. Zabiják staford či pitbul se vám ale vrývá do podvědomí. Bojová plemena neexistují. Jen občas agresivní psi. Ti mají ale téměř vždy agresivního, nebo pitomého majitele. V průměru denně zahyne na českých silnicích více lidí, než je zabito lidí psem za rok. NIkoho to nevzrušuje (tedy ti mrtví na silnicích). Přestaňme prosím hlásat „svoji" pravdu o „bojových plemenech", která neexistují.  Přestaňme zaměňovat snížený práh bolestivosti některých plemen za smyšlenou „nulovou hranici" mezi hrou a útokem. Přestaňme nahrazovat vlastní neschopnost zvládnout svého psa laickými komentáři o těch druhých. Bojová plemena psů neexistují, nezodpovědní majitelé psů (bez ohledu na rasu) a laičtí hlasatelé pravd však ano. V naší republice je denně týráno několikanásobně více dětí, než na kolik zavrčí pes. Ročně je v naší republice utýráno k smrti vlastními rodiči více dětí, než kolik jich bylo za 20 let zabito psy. Například v roce 1999 bylo v ČR zavražděno 18 dětí a kojenců. Počet týraných se odhaduje na tisíce, možná desítky tisíc dětí. Proč kvůli tomu nikdo neprotestuje a nepíše blogy, nebo nenavrhuje změny legislativy? Michal Malý|úterý 29. leden 2008 10:45 |
