Bulteriér je původem britské plemeno, jehož předchůdci byli vyvinuti pro účely „pit-fighting“ (psí zápasy) v polovině 19. století. Fandové tohoto „sportu“ byli posedlí sázkami na zápasy „dog fight“ (psí zápasy), „bull fights“ (býčí zápasy), „bear fights“ (medvědí zápasy) atd. Někteří z těchto nadšenců se rozhodli spojit dvě úžasná plemena psa, Buldoka a tehdejšího „Black and Tan Terrier“ (dnes již zaniklé plemeno). Jejich cílem bylo zkombinovat buldokovu houževnatost, kuráž a vysoký práh bolesti s lehkostí, hbitostí a nepřekonatelným „zabijáckým“ instinktem teriéra. Vznikl tak extrémně silný a odhodlaný pes vhodný pro zápasy, který je dodnes populární v některých zemích po celém světě. Nebyl to příliš pohledný pes. Měl zakřivené nohy a jeho barva byla označována za „sprostou“ („smutty“). Byl pojmenován jako „Bull and Terrier dog“. Na druhé straně tohoto nepříliš hezkého obrázku plemene stál fakt, že bezmezně miloval svého pána. Všechny tyto vlastnosti mu přinesli reputaci „canine gladiator“ (psí gladiátor), „a juggernaut in a fight“ (tirák v boji) a psa, který by bojoval do posledního dechu pro svého pána. Někteří z majitelů pro něj našli uplatnění i v jiné branži. Byl využit i jako pastevecký a honácký pes, nebo jako hubič škodné.

James Hinks z Birminghamu z Anglie se rozhodl křížit jiného psa do genového fondu Bulteriéra. Byl jím „White English Terrier“ (Bílý anglický teriér). Myšlenka tohoto chovatele byla taková, že gentlemani z vyšších kruhů  měli zájem o psa jako oddaného společníka s typickou charakteristikou, ale i jako osobního ochránce. Výsledkem se stal jednobarevný bílý Bulteriér, který si získal jméno „The White Cavalier“ (Bílý kavalír). „White English Terrier“  byl dalším odlišným plemenem, které je dnes již zaniklé, ale jeho geny v sobě nosí i dnešní Bulteriéři. Jiní chovatelé  „Bull and Terrier“ také použili k další plemenitbě psy typu  „White Cavalier“ za účelem dosažení bližší definice barvy psů. Toto také přineslo Bulteriérovi elegantnější vzhled i pohyb, včetně nohou, které nebyly již tak zakřivené. Zdálo se, že se pan Hinks rozhodl přimíchat do genů Bulteriéra pár dalších „ingrediencí“. Dalmatin, Greyhound, Španělský pointer, Foxhound a Barzoj byly použity jako koření v kuchyni. Špetka tu a ždibec tam. V rukou pana Hinkse a ostatních chovatelů prošel Bulteriér dlouhou cestou a spoustou změn aby dosáhl vzhledu a povahy Bulteriéra, kterého známe dnes.

V roce 1888 byl publikován standard Bulteriéra anglickým klubem „The Bull Terrier Club“. Píše se rok 1895, plemeno bylo uznáno v „American Kennel Club“. V roce 1992 uznal A.K.C. dvě různé velikosti tohoto plemene. Jedno z nich, „The Standard Bull Terrier“ – jehož míra byla určena na 14 palců v kohoutku a vyšší, a druhý, „The Miniature Bull Terrier“ – jehož míry museli splňovat jedinci od 10 do 14 palců výšky v kohoutku. Toto jsou jediné rozdíly. Zbytek standardu je shodný pro oba „typy“. Barevný bulteriér byl uznán A.K.C. v roce 1936. Barevný Bulteriér byl výsledkem křížením se „Staffordshire Bull Terrier“ (Stafordšírský bulteriér). Bílé znaky jsou u tohoto plemene dominantní.

                                                                                                        zdroj:http://www.cokl.cz/clanky/bulterier/